DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

O nás

                                                 
                                                                                     
                                                                                                Vítejte na těchto stránkách

              

 

  Jmenuji se Martin Šimčík a narodil jsem se XX.XX.XX78 v Sušici. Bydlím v
  městečku Horažďovice, které leží na řece Otavě v okrese Klatovy. Vlastnit psa
byl můj dětský sen, ale z důvodu alergie na zvířecí srst, jsem jej nemohl
 realizovat. Až v průběhu dospívání se můj zdravotní stav výrazně zlepšil. Když
 si naše sousedka pořídila trpasličího pudla, tak jsem si s ním chodil hrát a moc
 jsem si ho oblíbil. V roce 1997 sousedka dostala za krytí štěně, přišla se k nám
 s ním pochlubit a ono už u nás zůstalo. Byla to fenečka, jmenovala se Kikinka ,
 ale my ji hned přejmenovali na Betinku. Mamka sice chvilku proti přítomnosti
 psa v domácnosti protestovala, ale nakonec si ji velmi oblíbila a byl to její
 miláček. Betinka bylo hodné a velice hravé štěně. Její nejmilejší hračkou se
 stal tenisový míček, bez kterého si venčení ani nedovede představit. Naše
 pudlička je bezproblémová fenka, ale nedokáže být doma sama, z čehož se stal
 časem poměrně velký problém. Dokud ji bylo možné dát k babičce nebo k sousedce
 na hlídání bylo vše v pořádku. Postupem času nás babička opustila a sousedka se
 odstěhovala. Betinku jsme nemohli nechat doma samotnou, velmi naříkala. Toto nás
 přivedlo na myšlenku, pořídit jí psího kamaráda. Původně jsme chtěli bišonka
 nebo boloňáka. Všechny inzeráty však směřovaly na Moravu, což pro nás bylo dost
 z ruky. Téměř jsme pátrání v inzerátech chtěli vzdát, když jsme objevili
 stránky chovatelské stanice shih-tzu paní Ivy Fremrové ze Sedliště. Zavolali
 jsme tam a měli to velké štěstí, že právě měla volné štěňátko na prodej. Byla
 to fenka. Paní nám poslala foto Rozárky na e-mail. Jelikož se nám na fotce moc
 líbila, domluvili jsme se na druhý den, že si pro ni dojedeme. Mě jen vrtalo
 hlavou, kdo jsou ti dva chlupáči pod fotkou Rozárky. Nějak mě nenapadlo, že v
 dospělosti bude Rozárka také tak osrstěná, protože v té době jsem o shih-tzu
 vůbec nic nevěděl. Prostě se mi jen líbilo štěňátko na fotografii.
 Druhý den jsme jeli do Sedliště, prohlédnout si na vlastní oči štěňátko.
Hned, jak nám paní Iva Rozárku ukázala, bylo jasné, že domů s prázdnou
 nepojedeme. Já ,i můj bratr Michal, jsme se do ní ihned zamilovali. Jen jsme si
 dělali starost, jak nový přírůstek v rodině přijme naše 9 letá Betka. Začátky
 jejich seznámení nebyly nejlepší. Chvílemi jsem si myslel, že snad Betka malou
 Rozárku zakousne. Vyváděla jako černá ruka.Když jsem se ptal paní chovatelky
 jestli se snesou dvě fenky,tak mě bylo řečeno ,že v tom nevidí problém. Za
 chvilku si na sebe zvyknou. Dobré bylo to, že Rozárka má skvělou, velmi klidnou
 povahu a Betinčino vyvádění ji nijak neubralo na dobré náladě, nechávalo ji
 zcela v klidu. Za to já jsem z toho týden nespal a bál se, že snad budeme muset
 Rozárku vrátit. Malá potřebovala každodenní péči o srst a když jsem si ji
 položil na stůl, že ji budu česat, tak se mohla Betka zbláznit. Ukrutně totiž
 na Rozárku žárlila! Asi po měsíci mohly fenky kolem sebe projít, aniž by
 Betka vyváděla. Do té doby mohla malá vyjít tak na metr z pelíšku. Jak
 překročila tuto hranici byl doma rachot. V dnešní době spolu vycházejí dobře,
 dokonce si vzájemně ujídají z misek. Jsem moc rád, že jsem měl trpělivost,
 vydržel jsem a Rozárku nevrátil.
 K péči o shih-tzu nám paní Iva řekla, že se srst nesmí zacuchat. Proto
 jsme česali i 3x denně. Ale místo krásné a vznešené shih-tzu, jsme díky naší
 přehnané péči, málem doma měli naháče. Časem jsme objevili chovatelskou
 stanici shih-tzu paní Zdeňky Rychtaříkové.Ta nám poradila, jak správně udržovat
 srst shih-tzu. Po tříměsíčním úsilí se nám podařilo srst dát jakž takž do
 pořádku.
 Shih-tzu jsem si zamiloval tak, že ač jsem si Rozárku kupoval pouze
 jako mazlíčka, rozhodl jsem se s ní absolvovat i výstavu. Naší první byla
 Krajská výstava v Klatovech. Moc se nám tam líbilo a já bych rád ještě na
 nějakou tu výstavičku vyrazil.
Dne 24.11.2007 se naše malá smečka rozrostla o malého šicáčka Beltine ( Tinečka).
Doufám, že se mu bude u nás líbit.

Dne 11.5.2009 jsme získali Mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici - od Otavy.

      Dne 29.11.2009  se naše malá smečka rozrostla o malou šicunku Isabellku!!!!!

      Dne 17.12.2011 jsme si přivezli malou psí slečnu z Kardašovi Řečice.

       Jmenuje se Flair z Jižní Růže a říkáme jí Carolína.   


                              Od roku 2012 Máme vlastní odchovy , které nás úspěšně reprezentují na výstavách.                                                                                                                                                                                                                                     

 

                    
 
 

                                                                                                    Video :

                                                      Slavnosti kaše v Horažďovicích, které se konaly 28.6.2008          

                                                                                                           

                                                                                

 
aktualizováno: 27.08.2024 17:36:59